Je potřebná Ústava Země?

Rád přiznávám, že Návrh ústavy Země, vypracovaný profesorem Masarykovy univerzity Josefem Šmajsem, s jehož textem jsem se seznámil před nedávnem, na mne silně zapůsobil.

S autorovým souhlasem ho předkládám čtenářům blogu idnes (další informace mohou najít na http://www.ustavazeme.cz/navrh-ustavy.php):

„My lidé, mimořádně úspěšný biologický druh planety Země, jemuž se podařilo vytvořit globální kulturu – civilizaci, vědomi si nebezpečí, jež hrozí nám i ostatním živým systémům z procesu živelného přeformování přírody kulturou, přijímáme tuto Ústavu Země, která stvrzuje rozpoznané hodnoty, nároky a práva naší mateřské planety.

S vědomím odpovědnosti vůči budoucím generacím prohlašujeme Zemi za svébytnou ontickou /jsoucnu odpovídající/ kreativitu a subjektivitu – za hodnotu nadřazenou člověku i kultuře. Přirozenou kreativitu Země, umožňující kulturu i práva a svobody člověka, považujeme za nadřazenou lidské kreativitě i právům lidí. Za ústřední právní princip lidstva 21. století, závazný pro ústavy všech států i listiny základních lidských práv a svobod, vyhlašujeme nezbytnost uchovat obyvatelnou Zemi pro další lidská pokolení i ostatní živá stvoření. Člověk ani kultura nejsou svébytnými jsoucny, závisejí na Zemi. Relativně svébytným jsoucnem v rámci vesmíru může být jenom Země. Pouze celá její biosféra je nejmenším autonomním systémem schopným dlouhodobého vývoje v čase. Všechny její přirozené subsystémy včetně umělé lidské kultury jsou dočasné a nesamostatné, závislé na zdraví a prosperitě biotického celku.

Zavazujeme se chránit Zemi před sobeckou expanzí predátorsky orientované kultury. Její hodnotu, nároky a práva, nadřazené člověku i kultuře, hodláme prosazovat všemi prostředky.

V souladu s tímto závazkem prohlašujeme:

Hlava 1, Země

1. Země je přirozeným domovem všech svých vzájemně závislých živých bytostí. Nemůže patřit žádnému biologickému druhu, tedy ani člověku jako druhu. Člověk, tvůrce kultury, nesmí sobě samému i ostatním živým bytostem Zemi pustošit.
2. Země je pro náš druh a lidskou kulturu nejvyšší hodnotou. Je nejstarší, nejširší a nejmocnější tvořivou aktivitou – jedinečnou planetární subjektivitou. Musíme hájit její právo na evoluci, na udržování planetární rovnováhy mezi živými a neživými systémy.
3. Kultura se nesmí dál rozšiřovat ani na úkor přirozené rozmanitosti planety, ani na úkor lidského zdraví.
4. Jako nadřazený systém lidí i umělé kultury je Země suverénem, jehož obhájci a mluvčími se musejí stát volené a kontrolované instituce.
5. Zavazujeme se zastavit úbytek, destrukci a zamořování přirozeného bytí, a za tímto účelem prosazovat přijetí systému odpovědnosti lidí, včetně účinných a odrazujících sankcí.

Hlava 2, Člověk

1. Člověk není bezprostřední příčinou nynější ekologické krize. Příčinou krize je systémový konflikt umělé kulturní uspořádanosti s přirozenou uspořádaností Země.
2. Lidstvo nenese odpovědnost za Zemi. Nese odpovědnost za kulturu, za své dílo, jímž Zemi rozdělilo na dva opoziční systémy: kulturu a přírodu. Smířit kulturu s přírodou je výsostným úkolem práva, politiky a vědy pro nadcházející etapu biofilní, k životu uctivé kultury.
3. Lidská druhová subjektivita je omezena nadřazenou subjektivitou Země. Všechny osoby i státní orgány mají povinnost tuto širší subjektivitu respektovat, chránit rozmanitost a celistvost biosféry, šetrně využívat neživé produkty Země.
4. Vyhlašujeme, že pouze s přirozeným bytím, nikoli s umělým bytím kulturním, může být člověk jako druh biologicky sourodý. Uznáváme, že to, co prospívá Zemi, prospívá člověku.
5. Přirozenou uspořádanost Země musejí chránit a prosazovat všechny právní systémy.

Hlava 3, Kultura

1. Kultura je umělým systémem s vlastní vnitřní informací, jíž je duchovní kultura. Změna orientace a obsahu duchovní kultury – hodnot, poznatků a regulativů – je předpokladem biofilní transformace systému kultury.
2. Jako výtvor člověka není kultura ani pokračováním evoluce přírody, ani procesem jejího zušlechťování. Je umělým a dočasným konstruktem, který na přírodě látkově, energeticky i informačně závisí. Je stavbou, která biologické struktuře člověka neodpovídá a jež se po zániku lidstva nezachová.
3. Kulturní systém svým růstem zatlačuje a hubí živé systémy, rozbíjí přirozené struktury Země. Má-li evoluce kulturního systému pokračovat, musí opustit dráhu kvantitativního růstu a po vzoru biosféry zvolit způsob kvalitativního „růstu bez růstu“.
4. Státy, které přímo či nepřímo podpořily rozvoj predátorského podnikání a neomezené šíření materiálově a energeticky náročné spotřební techniky, umožnily pustošení přírody. Nesou proto hlavní odpovědnost za dnešní civilizační krizi.
5. Všem státům se ukládá přijímat opatření pro dlouhodobě možnou spolupráci kultury se Zemí. Ukládá se jim, aby přistoupily ke změně predátorského duchovního paradigmatu kultury, aby zahájily proces přijímání biofilních zákonů a vedly osvětu o nezbytnosti smiřování kultury s přírodou.“

Koncept ústavy je podle mého názoru v mnoha ohledech převratný, a to zejména tím, že:

1. Usiluje o zásadní změnu v myšlení a postojích lidstva.
2. Vychází z dnes už nezpochybnitelných údajů o stavu Země.
3. Obrací dosavadní uvažování naprosté většiny filosofů a ostatních myslitelů (včetně politiků, pedagogů a dalších) od antropocentrismu k biocentrismu.
4. Tím, že Zem označuje za svébytný subjekt nadřazený lidstvu, plně doceňuje její význam a důležitost i pro samotné lidstvo.
5. Překonává všechna dosavadní pojetí demokracie (včetně Masarykovy humanitní demokracie), neboť na první místo klade všeobecnou etiku počítající i se Zemí, a požaduje její důsledné naplňování.
6. Překonává všechny dosavadní ekologické koncepty, včetně závěrů Klimatické konference v Paříži z prosince 2015. 

Jistě se najdou ti, kdo budou mít připomínky či námitky, avšak je možno předem říci, že vzhledem velikosti a nevývratnosti autorových základních tezí budou pouze okrajové. Mé připomínky jsou následující:

Na textu Ústavy je znát, že jejím autorem je filosof. Je však určena veřejnosti, která bude mít s pochopením některých pojmů a formulací potíže a bude ji to odrazovat. Týká se to zejména pojmu kultura, který je všeobecně chápán jako užší a kladný. Podle mého názoru by proto bylo vhodné nahradit ho výrazem „civilizace“ nebo „lidská činnost (působení, vliv)“ či jiným.

Pojem subjektivity Země je třeba jasněji ozřejmit, zejména je třeba zdůraznit, že mají-li právo na subjektivitu lidské skupiny, státy atd., má ho i společenství zemských živých organismů.   

Věty v Hlavě 2 „Člověk není bezprostřední příčinou nynější ekologické krize“ a  „Lidstvo nenese odpovědnost za Zemi“ jsou problematické až chybné. Lidstvo nenese odpovědnost pouze za neživou zemskou a vesmírnou sféru a za jejich trvání.

Sporná je též  věta „Jako výtvor člověka není kultura ani pokračováním evoluce přírody“. Člověk je pokračováním evoluce přírody a tomu odpovídá i fylogeneze jeho mentality a počínání.

Ústava Země je v nynější podobě víceméně jen návrhem či novou Chartou Země. Její text by měl být vypracován právníky a k nové formulaci důvodové zprávy by měli být přibráni environmentalisté, aby v ní mohly být uvedeny konkrétní údaje o stavu Země. 

Otázka prosazení Ústavy ve světě je na jedné straně klíčová, na druhé straně, z hlediska jejího vypracování, je vedlejší – je potřebná už její „pouhá“ existence.