Dnes víme, že to bylo naivní - byli to děti komunismu, neměli "páru". Kromě toho se do toho mísilo typicky české vymlouvání se na "oni" - a my nic.
Co n a š e dnešní děti, děti postkomunismu? Snad mohu oprávněně říci, že jsou na tom ještě hůř než byla moje generace a dokonce ještě hůř než "Husákovy děti". Potřebných vlastností - široká a hluboká vzdělanost, schopnost rozhlížet se kolem sebe, vlastenectví a ochota brát ohled na druhé - ještě ubylo. Zejména se prohloubilo normalizační "každý na svém písečku".
Na druhé straně snad už ubývá "kdo nekrade, okrádá rodinu".
Nebo jsem naivní?