Spasí nás mladí?

Slyšel jsem to v životě mnohokrát a slyším to teď zase: "snad to změníte vy, naši mladí". Nejdřív jsem to slyšíval od rodičů a učitelů, potom v několika takřka celonárodních vlnách. V roce 1968 reformní komunisté vyzývali mladé lidi, aby vstupovali do KSČ a pomohli jim přemoci konzervativní komunisty, po roce 1989 se věřilo ve "studenty" - aby skoro všichni, snad až na Šimona Pánka, nakonec zklamali.

Dnes víme, že to bylo naivní - byli to děti komunismu, neměli "páru". Kromě toho se do toho mísilo typicky české vymlouvání se na "oni" - a my nic.

Co  n a š e  dnešní děti, děti postkomunismu? Snad mohu oprávněně říci, že jsou na tom ještě hůř než byla moje generace a dokonce ještě hůř než "Husákovy děti". Potřebných vlastností - široká a hluboká vzdělanost, schopnost rozhlížet se kolem sebe, vlastenectví a ochota brát ohled na druhé - ještě ubylo. Zejména se prohloubilo normalizační "každý na svém písečku".

Na druhé straně snad už ubývá "kdo nekrade, okrádá rodinu".

Nebo jsem naivní?