Byla tu vlastně vždy, přinejmenším už od starého Řecka, kdy demokracie poprvé zápasila s autokracií. Když se neválčilo, byla studená, když se válčilo, byla horká. Vždy do byla válka mezi lidskou nevědomostí a nesoudností a vědomostí a soudností - válka mezi dobrem a zlem. Noví političní vůdci vždy začínali s krásnými idejemi, aby dříve nebo později, oni nebo jejich pokračovatelé, zparchantěli. Nebo začali hned s útoky na spodní proudy v člověku, jakými jsou nekritická víra, nacionalismus, ekonomismus atd. (Ekonomismem začal i liberální demokratismus a marxismus.)
Jak to ukázal jeden z mála Masarykových následovníků Karl R. Popper, byl to i boj mezi "otevřenou" a "uzavřenou" společností, mezi lidmi s otevřeným a uzavřenými hlavami (open a shut mind). Podíleli se na něm též třeba nejučenější ale "zabednění" teologové a filosofové - proto se i filosofie od starého Řecka ke dnešku posunula v základních rysech tak pramálo a ta soudná dodnes tak málo proráží.
Jak to Popper prokázal v knize Otevřená společnost a její nepřátelé (stačí z něj přečíst stejnojmennou kapitolu v 1. svazku), bylo to mnohdy na vážkách, a to dokonce opět i mezi filosofy - jak zdánlivě malý rozdíl byl mezi Sokratem a jeho žákem Platonem, a při tom na Sokrata navázala a dodnes navazuje demokracie, kdežto na Platona navázali a dodnes navazují bludaři katolicismu a autokratismu. Jestliže Masaryk tvrdil, že "demokracie potřebuje vůdce, ne pány", Sokrates jakoby neviditelně preferoval vůdce, kdežto Platon pány.
Je nepochybné, že ve světě dnes nabývají převahu autokraté a že v Euroamerice je to přinejmenším na vážkách.
Co se týče nás "malých" Čechů, rozhodně bychm neměli zůstat pasivní a vymlouvat se na "to oni". V žádném případě bychom neměli jít cestou, jak ji naivně naznačil Bohuslav Sobotka, že Česko by mohlo být mostem pro Čínu. Na ideu mostu mezi Západem a Východem doplatil už Beneš, a my všichni s ním.
Jediné k čemu máme potenciály, je něco mnohem většího: být ideovým předmostím světa, neboť máme Havlíčka, Masaryka, Čapka a Havla.
V jedné věci už tím předmostím jsme: v agnosticismu až ateismu. Tady nám ovšem něco ještě chybí: "svatá" morálka. Svatá ovšem nebyla ani 1. republika, a přesto byla podle Poppera "nejotevřenější společností, která kdy v Evropě spatřila světlo světa".
Zatím nám chybí i noví vůdci. Autokratických pánů jsme měli po Listopadu dost.
Bude Andrej Babiš vůdcem nebo pánem? Co Zelení, budou konečně opravdu zelení? Co jiní, co ostatní?
Máme šanci být ostrůvkem demokracie uprostřed světa?
