Sobotkova neúplná sebekritika

Není u politiků obvyklé, zvlášť ne u našich polistopadových, projevovat sebekritiku a sebereflexi, a pokud ano, tak většinou jde o sebekritiku nemířící na "kritické", tj. podstatné věci. Kolikrát například ODS mluvila o sebereflexi a dodnes ji vyjma kosmetiky neprovedla, kolikrát se náš dnešní president Zeman, v sebekritice si někdy naoko až libující, projevil jako vyslovený pokrytec!

Nyní se sebekriticky, resp. kriticky vůči straně kterou vede, vyslovil i premirér Sobotka (a nebylo to poprvé). Byla to podle mne kritika docela věcná a upřímná, i když nedostatečná, neboť nemířila k hlavní příčině toho, proč ČSSD ve volbách nedopadla jak si přála či jak doufala: ke stále přetrvávající korupci a jiných nešvarech v jejích řadách.

Bohuslav Sobotka to jistě ví, jen to coby politik nemůže plně ventilovat, neboť by tím svou stranu poškodil. Nemůže to hlavně proto, že zkorumpované a lhavé "Haškovské" stranické křídlo by to proti němu okamžitě použilo - a že je stále ještě příliš silné. Podle mého názoru by se ho ovšem nejraději - a zcela upřímně - zbavil. Snad jsme mu v tom posledními volbami aspoň trochu pomohli.

A je třeba ujasnit si pojmy. Nejde o boj mezi zavedenými či nedemokratickými stranami a nezavedenými (kolikrát jsem už naletěli!) a demokratickými. Mýlka vyplývá z toho, že zavedené strany jsou u nás vesměs zkorumpované, a proto více či méně nedemokratické.

Některé méně a některé víc. ČSSD je na tom sice o něco lépe než ODS a TOP 09, ale čeká ji ještě hodně sysifovská práce.

Ať si o něm myslíme cokoli nebo jsme dokonce třeba pravičáci, držme panu Sobotkovi v tomto ohledu palce. Je to podle mne jedna z hlavních podmínek nejen toho, aby ČSSD své postavení do budoucna alespoň udržela.

Je to totiž podle mne jedna z hlavních podmínek toho, aby česká politika alespoň trochu ozdravěla.