Pravice, levice, soudnost a občanská angažovanost

Pojmy jako levice, politický střed a pravice jsou velmi obtížně definovatelné - jsou "klouzavé" a téměř neohraničitelné. Teoreticky levicový byl marxismus, levicová byla až na výjimky zpočátku i všechna úspěšná náboženství (a mimo jiné proto oslovila masy); levicové ovšem byly zpočátku i liberalismus a nacismus. Skoro vždy se původní levicový nástup změnil až zvrhl ve svůj opak, marxismus nevyjímaje. (Masaryk o ruském marxismu-leninismu již brzo po jeho vzniku napsal, že "je to oligarchie... není to diktatura proletariátu, ale diktatura nad proletariátem". A to jsme tu od roku 1948 bohužel měli a teprve nyní to pomalu napravujeme - o autokracii se snažili i pravicový Klaus a "levicový" Zeman.

(Definice politických orientací nelze odvozovat ani od názvů současných politických stran. Například komunisté už dnes prý nebojují za komunismus, Věci veřejné měly odpočátku příliš mnoho neveřejných zájmů a dělaly neveřejnou politiku, Občanská demokratická strana nikdy nebyla ani občanská - protože bránila vzniku a rozvoji občanských aktivit a sdružení - ani demokratická - protože byla "stranou jednoho muže", nedemokraticky se zkorumpovala a dodnes využívá nedemokratické demagogie. Občas žasnu, co všechno dokáže vyprodukovat "politolog", "vědec" a bývalý univerzitní rektor Fiala.)

Dalo by se říci, že levice a pravice mají na rozdíl od politického středu alespoň své okrajové mantinely, ale i to může být zavádějící. Zde lze jako příklad uvést ty, kdo nejvíc volají po svobodě - jsou to totiž vesměs vnitřně  nesvobodní pomýlenci, u nás nyní  na jedné straně komunisté, na druhé straně "svobodní" pravičáci typu Jocha a Macha - kteří nezavedou společnost nikam jinam než do nesvobody. 

Z hlediska dějinného výovje lze říci, že střed je přibližně to, co odpovídá "středu" dané společnosti. Například švédský socialismus je vzhledem k švédské celkové pokročilosti nepochybně středovější než by byl dnes u nás - je tam daleko víc a daleko déle zabydlený, je tam daleko menší korupce atd. Pro naše dnešní sociální demokraty proto může být jen jakýmsi vzdáleným cílem.

Výhodou politického středu je jeho racionálnost, což je ovšem současně jeho velkou nevýhodou, neboť neútočí na masy silnými, údernými a "jasnými" slovy - je pomíjen hlavně poto, že neútočí na lidskou iracionalitu, která masami vždy hýbala a hýbe. Potřebuje vyspělou společnost, a tou jsme, zejména v porovnání se sousedy, byli snad jedině za 1. republiky. Pak už jsme byli jen cupováni fašismem, komunismem a postkomunismem.

Z hlediska pravolevosti je naše současná "Sobotkova-Babišova" vláda postavena optimálně. Je tu však i jiná osa posuzování - svislá, kolmá na horizontální osu pravolevosti - to osa neslušnosti-slušnosti, nemorálnosti-morálnosti, korupce-nekorupce, hádavosti-nehádavosti. Proto trnu, když v ní vidím jakékoli větší spory.

Je tu však i Masarykovo "od politiků zlepšení nečekejme" - pokud na ně nebudeme vytvářet účinný a trvalý tlak. Zde máme dnes co dohánět snad ze všeho nejvíc. Za všech režimů, všetně rakousko-uherského, byla u nás vyjma 1. republiky utlačována vedle politické soudnosti hlavně schopnost a ochota anagažovat se. 

Bez zesílené občanské angažovanosti se přiliš dál neposuneme.

Pokud se Babiš pokusí strhnout vládu jen na sebe...